Zipp – česko-německé kulturní projekty /

 

Světy života /


Utopie moderny: Zlín /


Kafka /


1968|1989 /

 
Iniciativa německé Spolkové
kulturní nadace
Kulturstiftung des Bundes
 

Krajská galerie výtvarného umění Zlín

CESTA DO JIHOMORAVSKÉHO ZLÍNA JE CESTOU DO POSTAVENÉ UTOPIE. Tovární haly, v nichž se dnes usídlily menší podniky, rozsáhlé zelené plochy a volně stojící obytné domky byly v době svého vzniku dějištěm jedinečného sociálního experimentu. Ve Zlíně nešlo jen o masovou výrobu obuvi, nýbrž také o stvoření „nového člověka“. Městský urbanismus Zlína měl dvě tváře – jednak stál ve službách do posledního detailu regulovaného a kontrolovatelného společenského útvaru, jak dokládá pověstný výtah, který si bratr zakladatele firmy Tomáše Jan Baťa nechal roku 1938 vybudovat při venkovní zdi hlavní kancelářské budovy a do nějž umístil svou mobilní kancelář, takže mohl sjíždět nebo vyjíždět do všech pater a po libosti překvapovat své zaměstnance. Na druhou stranu se Zlín inspiroval myšlenkami Howardova zahradního města a chtěl se vyhnout problémům velkoměsta – stísněnosti přelidněných obytných bloků, hygienickým nedostatkům, znečištění ovzduší a nedostatku zeleně –, což dokládá koncept „továrny v zeleni“ architekta Františka Lydie Gahury z roku 1925.

Tomáš a Jan Baťové, synové obyčejného ševce, to v otcově oboru dotáhli opravdu daleko a etablovali rodinné jméno jako celosvětově proslulou značku. Zárodkem jejich úspěchu byl Zlín a firma – sjednocením města a továrny, přísným regulováním všedního dne zaměstnanců a důsledným uplatňováním fordistické pásové výroby Baťové prokázali nejen svůj podnikatelský duch, nýbrž projevili se i jako radikální sociální inženýři. Zlín byl konstruován tak schematicky, že se exportním šlágrem nestaly jen vyráběné boty, nýbrž tovární město samo – bylo ho totiž možné jako reprodukovatelný modul postavit kdekoli jinde. Poté, co Jan Baťa opustil Československo za nacistické okupace, nechal na různých místech po světě stavět další baťovská města, satelity Zlína.

Poučení ze Zlína? Je nasnadě: Zlín ztělesňuje utopický rys moderny v téměř ideální podobě. Tento pokus o integrované řešení práce a volného času pro všechny zároveň ukazuje, že podobných výsledků mohlo být dosaženo i v případě, že východiska byla politicky zcela odlišná. Myšlenka rovnosti, kterou Baťové vyvinuli pro své zaměstnance, totiž nebyla založena na levicové sociální utopii, nýbrž byla výsledkem chladně kalkulované optimalizace výkonu ve smyslu výroby na běžícím páse. Diskuse o Zlínu si musí klást otázku, jak s industriálním dědictvím moderny nakládat v postindustriální době. Prvním náznakem je skutečnost, že dnešní Zlín se rozhodl proti uplatňování striktní památkové ochrany a proti muzealizaci města. Zlín je jedinečnou a příkladnou kapitolou moderny. Je s podivem, že není daleko známější. Pozornost, kterou mu Zipp věnoval v rámci symposia a výstavy, může tedy být jen podnětem k intenzivnějšímu zabývání se tímto jedinečným tématem.


Tiráž / Tisk