Iniciativa německé Spolkové
kulturní nadace
kulturní nadace
Historicko-kritické vydání díla Franze Kafky (FKA)
Autor Roland Reuß
Číst Kafku bylo dosud možné jen s kompromisy. Málokterý autor musel totiž vytrpět tak hrubé nakládání s texty ze strany editorů jako Kafka. Dějiny kafkovských edicí se počínají u Maxe Broda, Kafkova prvního vydavatele. Brodova nepopiratelná zásluha spočívala v tom, že spisovatele Kafku vůbec širší veřejnosti představil. Při zpětném pohledu zjišťujeme, že se mu tato popularizace zdařila s fenomenálním a celosvětovým úspěchem. Brodovi jako vydavateli šlo o dobře čitelný text, pokud možno zbavený nečistot, což však bylo vykoupeno zkreslující nivelizací původních rukopisů. Brod podřídil dochovaný materiál svému vlastnímu horizontu chápání a destiloval z něho text, u něhož čtenář nepozná, kde Brod – coby interpret či takřka spoluautor – zasahoval. Vznikající historicko-kritické vydání díla Franze Kafky (FKA) chce zjednat nápravu. Nechce již dále čtenáře Kafky vodit za ručičku, jak to činí nepřesná či nivelizovaná vydání, nýbrž chce dát recepci Kafkova díla šanci ke zcela novým poznatkům.
Spolehlivá a zároveň transparentní edice FKA nesleduje komerční zájmy, neboť lze předpokládat, že širší čtenářské publikum bude i nadále z důvodů pohodlnosti sahat po jiných vydáních. Náročným a přesným čtenářům však FKA umožní setkat se s Kafkovým textem v původním stavu, vyvozovat vlastní závěry a rekonstruovat mnohovrstevný proces autorovy tvorby. Tím se otevře řada nových pohledů na Kafkovo dílo.
Jak edice dosahuje takové transparentnosti? Na každé otevřené dvojstraně jsou vedle sebe umístěny reprodukce rukopisu (faksimile) a přesný typografický přepis (transkripce). Transkripce nechce a nemá rukopis nahrazovat, nýbrž má být chápána jako přesné přeložení psaného, sloužící lepšímu pochopení časové posloupnosti. Čtenář má možnost přezkoumat spolehlivost transkripce srovnáním s reprodukcemi rukopisů a dojít na základě originálních materiálů k vlastním závěrům. Při všech racionálních úvahách nelze podcenit zkušenost, jakou čtenář získá z osobní konfrontace s Kafkovým rukopisným záznamem: díky faksimile, jak je pořizuje FKA, získá čtenář nejen představu o specifické podobě Kafkova rukopisu, nýbrž psaná podoba každé strany nabývá vlastního významu, který přesahuje smysl jednotlivých slov a vět. Podle zrychlování či váznutí procesu psaní může čtenář přesně sledovat různé stavy Kafkovy inspirace, a má tak možnost přiblížit se pochopení textů do takové míry, jaká dosud nebyla možná.
Pro zhotovení faksimile hovoří kromě kompletní tiskové a elektronické archivace celého textového korpusu a možnosti pracovat s materiály nezávisle na místě, kde jsou uloženy, také konzervační důvody. Materiální stav sešitů, které Kafka používal, je kvůli špatné kvalitě průmyslového papíru, z něhož byly vyrobeny, značně ohrožený. Od osmerkových sešitů začal Kafka po roce 1916 místo plnicího pera používat měkkou tužku, která na papíře drží jen povrchově. FKA tedy spatřuje svou úlohu také v tom, že pomocí knižního Ausgabe FKA) ZIPP – vydání, CD a publikací na internetu nejen umožní zabývat se těmito unikáty, ale zároveň uchrání dochované originály před opotřebením.
Edici FKA zahájili Roland Reuß a Peter Staengle v lednu 1995. A je koncipována do třiceti svazků, které vycházejí ve frankfurtském nakladatelství Stroemfeld. Výše popsaným způsobem se má zpřístupnit celé Kafkovo dílo. V roce 1995 vyšel úvodní svazek, v němž je na příkladu kapitoly „V chrámu“ z „Procesu“ a povídky „Rozsudek“ osvětlen postup edice a způsob její práce. Jako první část FKA vyšlo v roce 1997 obsáhlé faksimile „Procesu“. Následovaly „Popis jednoho zápasu“, „Proměna“, „Oxfordské osmerkové sešity 1 a 2“, „Venkovský lékař“ a „Oxfordské osmerkové sešity 3 a 4“, vždy doprovázené digitální verzí na CD. Svazek „Tři dopisy Mileně Jesenské z léta 1920“ vyšel již roku 1995 a je prototypem pro plánovanou edici dopisů.
Každý svazek edice doprovázejí „Franz-Kafka-Hefte“ (Sešity o Franzi Kafkovi), které obsahují detailní ediční zprávu, všechny dokumenty k textovým dějinám, kritické zhodnocení dosavadních edic, popis dochovaných materiálů a věcný komentář. Aby byla možná věrná reprodukce kvartových sešitů v originální velikosti, byl pro vydání zvolen velký formát.
Tak jako se Kafkovy záznamy v sešitech vzpírají obvyklým žánrovým hranicím, upouští také FKA od násilného řazení do tradičních schémat. I samo rozdělení na literární a neliterární texty je kafkovské pozůstalosti nepřiměřené, protože poetické a deníkové záznamy vždy znovu přecházejí jeden v druhý a vzájemně se osvětlují. Proto stojí pro FKA v popředí materiální podoba dochovaných textů: velké kvartové sešity, menší osmerkové sešity a desky s jednotlivými listy jsou vydávány vždy zvlášť, a dávají tak konkrétně nahlédnout do Kafkova způsobu práce a procesů psaní. Číst Kafku bude díky historicko-kritickému vydání FKA zcela novým dobrodružstvím. Čtenář bude poprvé moci nahlížet autorovi takřka přes rameno a toto pátrání v originálních textech mu přinese, jak edice doufá, ohromující poznatky.
Roland Reuß se narodil se roku 1958 v Karlsruhe, žije v Heidelbergu. Studoval germanistiku, dějiny, filosofii a hudební vědu v Heidelbergu. Roku 1990 napsal doktorskou práci o Hölderlinovi, která vyšla v nakladatelství Stroemfeld / Roter Stern. Roku 1994 stál u založení heidelberského Institutu textové kritiky. Nejprve působil jako soukromý docent na Univerzitě Karla Ruprechta v Heidelbergu, od roku 2007 je profesorem novější německé literatury tamtéž. Vydal řadu publikací.
Peter Staengle se narodil roku 1953 v Heidenheimu. Studoval germanistiku a filosofii v Heidelbergu. Roku 1968 promoval prací o Achimu von Arnim. V letech 1992 – 1998 vědecký pracovník a pedagog v Germanistickém semináři na Univerzitě Karla Ruprechta v Heidelberku. Stál u založení mj. Heidelberského Institutu textové kritiky, Berlínsko-braniborského Kleistova klubu e.V. a Mezinárodní Arnimovy společnosti e.V. Od roku 1999 působí na Univerzitě v Mannheimu. Vydal řadu publikací.
Tento článek vyšel v magazínu Zipp – česko-německých kulturních projektů v květnu 2008.
Tiráž / Tisk