Iniciativa německé Spolkové
kulturní nadace
kulturní nadace
Praha na jaře. Berlín na podzim.
Německo-český záznam z hospodských sezení
Autor Martin Becker a Jaroslav Rudiš
ZA PRVÉ. PRAHA NA JAŘE.
Přinášejí první pivo. Přinášejí druhé pivo. Uplyne několik hodin.
- Takže jak to uděláme?
- Po česku!
- A to znamená jak?
- Objednáme si pivo, rozhlédneme se po kraji, budeme mluvit o Bohu a o světě a zítra ráno máme první verzi.
- Co Češi takhle přes den pijí?
- Dopoledne pivo bez alkoholu. K obědu malé pivo. Odpoledne pivo bez alkoholu. Večer velké pivo. A jako šláftruňk levný český rum.
- Už se stmívá! Není tady na Žižkově trochu nebezpečno, takhle uprostřed noci?
- Ale co, vy Němci se pořád tak strachujete. Večer se mi stejně líp píše. Dej si ještě pivo. Starý český fígl proti strachu.
- A pak začneme?
- Pak začneme.
Uplyne několik hodin.
POHLEDNICE PRAŽSKÉMU OPERNÍMU ŘEDITELI
Milý operní řediteli, jsme v Praze a celou dobu trávíme u psacího stolu. A vyplácí se to. Forma opery nám velmi vyhovuje. Za jednu jedinou noc jsme včera vytvořili hned dvě verze. Ráno moudřejší večera, takže bychom Ti to ukázali až později. Doufáme, že to pochopíš. Srdečné pozdravy posílají JR a MB.
- Proč zrovna operu. Mezi námi, já bych raději psal divadelní hru, to je lehčí, nebo jenom krátkou operu.
- Vy Češi to vždycky chcete mít co možná nejlehčí.
- A vy Němci musíte ze všeho dělat matematickou rovnici!
- Ale mysli na hudbu. V tom je ten půvab. Každý tón malé vítězství. Proti smrti. My potřebujeme operu tam, kde ji nikdo nečeká.
Přinášejí páté pivo. Přinášejí šesté pivo. Je noc. Dalšího rána se oba autoři budí z neklidných snů a na nočním stolku nacházejí plzeňský pivní tácek, na němž je velmi malým písmem psáno:
POZNÁMKY I
MÍSTO: ŠPINAVÉ A SEŠLÉ. NE VÁCLAVÁK. NE BRANIBORSKÁ BRÁNA. NÝBRŽ RESTAURACE NA DÁLNICI. NĚKDE NA DÁLNICI MEZI BRANIBORSKEM A BRNEM.
EFEKT: OPERA TAM, KDE JI NIKDO NEČEKÁ.
DOBA: TEĎ A TADY. A V NOCI ZÁZRAK. NEBO NĚCO TAKOVÉHO.
PRVKY: PÍSNĚ. SONGY. ÁRIE. A MONOLOGY. A POVÍDÁNÍ.
POSTAVY: MUSÍ BÝT MELANCHOLICKÉ, MUSÍ TO BÝT ZTROSKOTANCI. MUSÍ PŘIJÍT POZDĚ O 40 LET, ABY JEŠTĚ ZACHRÁNILI SVĚT.
TEXT SONGU – PRVNÍ POKUS: // ÉRA OPILSTVÍ SKONČILA UŽ PŘED ČTYŘICETI LETY / ŽIJEME VE VĚKU KOCOVINY / A UŽ JSME DÁVNO NA KONCI / RUDÉ ŽERDI //
ZA DRUHÉ. SAUERLAND V LÉTĚ.
Přinášejí první pivo. Přinášejí druhé pivo. Uplyne několik hodin.
- Připomíná mi to tady Lomnici. Krásné hory. Krásné ticho. Krásná prázdnota. Prostě venkov. Co si místní ze Sauerlandu tak asi myslí o Češích?
- Že se u nich dá ještě pořád levně nakupovat. Že se ti na Karlově mostě splní přání. A že by se měl Karel Gott konečně oženit.
- Ale to on už udělal! Poprvé v životě. V Las Vegas – všechny Češky záviděly.
- Němky taky.
- Kde byl Karel Gott vlastně v roce 1968?
- Se včelkou Májou v českém ráji.
- A odkud přicházejí naše postavy?
- Z dálnice.
- A kde byly předtím?
- Na dálnici.
- A kam jdou potom?
- Zase zpátky. Navždy. Jako vždy.
- Velmi smutná představa… tak nějak.
- Dej si ještě pivo. Starý český fígl proti zádumčivosti.
- A pak začneme?
- Pak začneme.
Uplyne několik hodin.
POHLED ŘEDITELI OPERY V PRAZE
Milý řediteli opery, jsme v Sauerlandu a už týdny jsme nevyšli z bytu. Pilujeme právě pátou verzi a prosíme o trpělivost. Srdečné pozdravy posílají JR a MB.
- Kdes byl vlastně v roce 1968?
- V Porúří. V dole, mezi uhlím. A ty?
- Chytat mravence v českém ráji.
- To zní jako pohádka.
- Pohádky nám Čechům možná dávají to, o co je naše velikost v dějinách ochuzena. Ale nejsou tak kruté jako německé pohádky.
- České pohádky mohou být taky strašidelné. Už jsem Ti vyprávěl o Paní Bídě? Loutkový film. Stará žena jede od vesnice k vesnici a pustoší jeden dům za druhým. Léta jsem měl noční můry. Někdy si říkám, jestli jsem nezačal psát kvůli Paní Bídě.
- Pohádka. Měli bychom vlastně vyprávět pohádku.
- Pohádku o roce 1968? Německou nebo českou verzi?
- Naši vlastní.
Přinášejí páté pivo. Přinášejí šesté pivo. Noc. Příštího rána se oba autoři budí z neklidných snů a na nočním stolku nalézají turistickou mapu sauerlandského Středohoří, na níž je vzletným rukopisem napsáno:
POZNÁMKY II
STORY: MÍSTO DĚJE JE JAKÝSI MOTEL REVOLUCE. KAŽDÝ VEČER TAM HRAJE KAPELA, PROTOŽE JUKEBOX JE UŽ DESÍTKY LET MIMO PROVOZ. NA DVEŘÍCH NÁPIS: SRDEČNĚ ZVEME NA VELKOU OSLAVU NAROZENIN. 40 LET MOTEL REVOLUCE.
ŠTAMGASTI: RUDI, REVOLUCIONÁŘ Z NĚMECKA, ZKRACHOVALEC. ALEXANDER, REVOLUCIONÁŘ Z ČESKOSLOVENSKA, OCHLASTA A HOCHŠTAPLER.
DĚJ: SRÁŽKA. POLOMRTVÍ SE NAJEDNOU VŠICHNI OCITAJÍ NA BARU. MLADÝ PÁR. JEJICH AUTO JE NA ŠROT. A DVA STARŠÍ. NÁKLAĎÁK. ALEXANDER. RUDI. JE POZDĚ, ŘÍKÁ HOSPODSKÁ ZA PULTEM, JDETE PŘÍLIŠ POZDĚ. TANEC SMRTI. MLADÝ PÁR SI MNE NĚMECKO-ČESKÉ OČI. HOSPODSKOU PŘEPADNE MELANCHOLIE. ZPÍVÁ: // UMĚNÍ JE UŽ TAKY PO SMRTI / JEDINÉ, CO ZŮSTÁVÁ, JE OSAMĚLOST A LÁSKA. //
ZA TŘETÍ.BERLÍN NA PODZIM.
Přinášejí první pivo. Přinášejí druhé pivo. Uplyne několik hodin.
- Neustálý pohyb. Všechno žije. To je Berlín! Vždycky jsem snil o tom, že tady budu žít. A skončil jsem v Praze. V muzeu pro turisty ze Saska a z celého světa. To ticho tam je občas jako smrt. Vždycky jsem chtěl do Berlína.
- Já taky, už jako dítě. Místo toho jsem měl andulky, celé moje dětství.
- Pro Boha, andulky! My měli andulku z Budyšína, která dokonce mluvila.
- Německy nebo česky?
- Tak i tak. Mimochodem, takhle bychom měli vyprávět naši operu!
- O andulkách?
- Nemluvit o velkých věcech malým způsobem, ale prostřednictvím malého vyslovit to velké!
- Tomu nerozumím.
- Dej si ještě pivo. Starý český fígl proti německému přemítání nad pojmy.
- A pak začneme?
- Pak začneme!
Uplyne několik hodin.
POHLED PRAŽSKÉMU ŘEDITELI OPERY
Milý řediteli opery, Berlín je velmi inspirativní. Když nejsme v muzeu, tak sedíme u psacího stolu. Víme, že začínáš být netrpělivý, ale chceme Ti texty ukázat teprve tehdy, až o nich budeme opravdu přesvědčeni. Rok 1968 je koneckonců těžké téma a my chceme s našimi německo-českými vztahy zacházet zodpovědně. Srdečné pozdravy Ti posílají JR a MB.
- A žije ještě ta andulka?
- Ne. Náš kocour ji poslal k mravencům do českého ráje.
- Neměli bychom si tady v Berlíně raději vymyslet pro naši operu nějaké motto, místo toho, abychom mluvili o andulkách?
- To přece už celou dobu děláme.
- Pojď, řekni nějakou hodně českou větu. Já pak zas řeknu nějakou hodně německou. Z nich uděláme
to motto.
- Oukej. Moje věta zní: Jediné, co zůstává, je osamělost a láska. Teď ty.
- Moje věta zní: Jediné, co zůstává, je osamělost a láska.
Přinášejí páté pivo. Přinášejí šesté pivo. Noc. Dalšího rána se oba autoři budí z neklidných snů a na nočním stolku nacházejí list papíru, na němž je dobře čitelnými písmeny vytištěno hotové operní libreto. Začíná takto:
EXIT_REVOLUTION_LIBRETO_PRVNI_VERZE_
UNOR_2008.DOC:
PRVNÍ STRANA. OBRAZ JEDNA. MOTEL REVOLUCE.
NĚMECKO-ČESKÁ OPERA.
MÍSTO: SEŠLÁ RESTAURACE NA DÁLNICI V DEN SVÝCH 40. NAROZENIN.
DOBA: DLOUHÁ NOC POZDNÍHO LÉTA.
OSOBY: RUDI, NĚMECKÝ EXREVOLUCIONÁŘ. ALEX, JEHO NEJLEPŠÍ KAMARÁD, ČECHOSLOVÁK. VĚTŠINOU SE POFLAKUJÍ VE SVÝCH NÁKLAĎÁCÍCH NEBO U BARU. MLADÝ NĚMECKO-ČESKÝ PÁR, KTERÝ MĚL NEHODU, A KAPELA, KTERÁ HRAJE UŽ DESETILETÍ. NĚKOLIK PROSTITUTEK. UPROSTŘED HOSTINSKÁ NEURČITÉHO VĚKU. MOŽNÁ PADESÁT, MOŽNÁ OSMDESÁT, MOŽNÁ NIC.
OBRAZ JEDNA: HOSTINSKÁ STOJÍ ZA VÝČEPNÍM PULTEM. KAPELA LADÍ NÁSTROJE. NIKDE
ANI ŽIVÁČKA. HOSTINSKÁ LEŠTÍ SKLENIČKY. POTOM JDE KE DVEŘÍM, OTEVŘE JE, ROZHLÉDNE
SE. NIKDO NEPŘICHÁZÍ. ZAVŘE DVEŘE, OBRÁTÍ SE KE KAPELE A ZVOLÁ: „ZAHRAJTE NĚCO. JEDINÉ, CO NÁM JEŠTĚ ZBÝVÁ, JE OSAMĚLOST A LÁSKA!“ HUDBA.
Na podzim roku 2008 se autoři jednoho rána probudí z neklidných snů a na nočním stolku najdou celé pražské divadlo. Vstanou, ustrojí se a vstoupí do malého divadla, aby přihlíželi uvedení své opery.
Martin Becker
Narodil se roku 1982 v Attendornu, studoval na lipském Literárním institutu. Píše rozhlasové hry, zprávy, komentáře a recenze pro veřejnoprávní rozhlas, mj. WDR, MDR, SWR a Deutschland Radio Kultur. Obdržel četné ceny a stipendia. V roce 2008 získal literární stipendium „Märkische Kulturkonferenz“.
Jaroslav Rudiš
Narodil se roku 1972 v severních Čechách, žije v Praze. Studoval dějiny a germanistiku v Praze, Curychu a Berlíně. V mezidobí pracoval jako učitel, obchodní zástupce pivovaru, DJ, manažer punkové kapely. V roce 2002 vyšel jeho románový debut „Nebe pod Berlínem“. Dnes je kulturním redaktorem deníku Právo, píše prózy, básně, písňové texty. Roku 2006 byl stipendistou Nadace „Preussische Seehandlung“.
Tento text vyšel v prvním čísle magazínu Zipp – česko-německých kulturních projektů v květnu 2008.
Tiráž / Tisk