Iniciativa německé Spolkové
kulturní nadace
kulturní nadace
30.05.2008
18.00–01.00 hodin | Akademie umění, Pariser Platz 4, 10117 BerlínCROSSING 68/89
Protest, reformy a kulturní rozmach mezi Prahou a Berlínem
Tematická noc
V budově berlínské Akademie umění se setkali představitelé hranice překračující dějinné události: pamětníci a přímí účastníci, historici, umělci, spisovatelé a filmaři na jednu noc probudili duch revolty v Praze a v Berlíně, na Východě a na Západě, a při diskuzích, performancích, koncertech, filmech a čteních se zabývali tím, co zbylo ze snů roku 1968 a jaký měly vztah k převratu roku 1989.
Koncepce programu: Zipp - česko-německé kulturní projekty (Katrin Klingan), sophiensaele (Heike Albrecht), id3d-berlin themengestaltung, Stephan Kruhl a Jan-Philipp Possmann ve spolupráci s Centrem výzkumu soudobých dějin Postupim (Dr. Jürgen Danyel, Dr. Jennifer Schevardo); filmový program: Grit Lemke ve spolupráci s DOK-Leipzig; vedoucí produkce: Franziska Werner. Bližší informace o tematické noci zde.
Program:
ÚVOD/DISKUSE
Večer zahájil v 18.30 úvodními slovy Ministr zahraničí Spolkové republiky Německo pan Frank-Walter Steinmeier. Od 19 hodin následovala diskuse, v níž vystoupil první československý porevoluční ministr zahraničí Jiří Dienstbier, bývalý francouzský premiér Lionel Jospin, polský publicista Adam Michnik, spisovatel a diplomat Jiří Gruša, filosof Oskar Negt, teolog a odborník na občanská práva Friedrich Schorlemmer a další. Diskutující, kteří sami patřili aktérům 60. let, hovořili o tom, jak vnímali události roku 1968 v Praze, Berlíně, Varšavě a Paříži tehdy a jak je vidí dnes. Zamýšleli se rovněž nad otázkou, jak odlišné bylo vnímání těchto událostí na Východě a na Západě.
Od 18 hodin probíhalo reenactment studentského setkání Praha – Berlín 1968. V dubnu 1968 byl Rudi Dutschke spolu s dalšími studentskými představiteli ze Západního Berlína pozván k účasti na Všekřesťanském mírovém shromáždění do Prahy. Během svého pobytu se zúčastnil diskuse se studenty pražské Karlovy univerzity. Díky Štěpánu Bendovi se jejich tehdejší setkání odehrálo znovu. Tehdejší aktivisté se pro tento večer stáhli do ústraní k diskusi, která byla do Akademie živě přenášena. (Účastníci: Zdeněk Zbořil, Jürgen Treulieb, Eva Quistorp, Milan Hauner, Richard Szklorz, Jana Kohnová-Holubová, Peter Steiner, Václav Trojan aj.)
PERFORMANCE
Český spisovatel Jáchym Topol shromáždil skupinu svých vrstevníků – lidí, kteří byli aktivní v pražském kulturním undergroundu, patřili k protagonistům sametové revoluce z roku 1989. Se svým Kabinetem Topol se „děti osmašedesátého“ usadili ve foyer Akademie umění a otevřeli zde do určité míry soukromý debatní klub. Diváci se mohli rozhodnout, zda chtějí být v Topolově kabinetu hosty nebo jen distancovanými pozorovateli. (Začátek v 18 hodin, účastnili se mj. Jáchym Topol, Petr Placák, Jiří Peňás, Milena Oda, Edgar de Bruin, Juraj Horváth, Eva Profousová, Viktor Stoilov, Martin Machovec).
Mezinárodně známý konceptuální umělec Jiří Kovanda se proslavil svými minimalistickými, subtilnímu akcemi, které od sedmdesátých let uskutečňuje ve veřejném prostoru. Ve své performanci pro CROSSING 68/89 se vrátil k jedné své tehdejší práci: 18. listopadu 1976 seděl ve svém bytě v Praze, před ním na stole, o který se opíral loktem, ležel telefon. „Čekat, až někdo zavolá...“ přenáší letargicko-depresivní tóny tehdejší doby, kdy bylo třeba počítat také s tím, že telefony jsou odposlouchávány.
Jsou vize budoucnosti z roku 1968 ještě nosné? Tam, kde vládne existenční strach, většinou nastupuje politická rezignace. performancereviewcommittee (prc) izolovalo částice let '68, '89 a '08 a vytvořilo z nich náladový obraz – společenskou skulpturu od příjemců sociálních transferů pro příjemce sociálních transferů (21.30 hod, autoři a účastníci Christoph Ernst, Thomas Friemel, Barbara Hörtnagl, Daniel Philippen, Alice Schneider, Markus Weckesser)
Nico – zpěvačka legendární kapely Velvet Underground, modelka pro Chanel, múza Andyho Warhola – byla ikonou pozdních šedesátých let. Narodila se a vyrostla jako Christa Päffgen v nacistickém a poválečném Německu, ale od 60. let začala nový, kreativní a sebedestruktivní život v Paříži, New Yorku a na Ibize. Oliver Sturm a Till Exit představili svůj Materiál o Nico jako předpremiéru divadelního večeru, který proběhl posléze na podzim 2008. V roli Nico vystoupila osmnáctiletá zpěvačka a představitelka elektronické hudby Soap&Skin, která je se svými melancholickými písněmi považována za jeden z největších talentů současné evropské hudby (od 22.30 hod, vystoupil mj. Gerd Bessler, Lutz Ulbrich/Lüül, Harry Hass).
HUDBA
S napětím očekávalo publikum vystoupení legendární kapely Plastic People of the Universe. Psychedelická hudba této kapely, založené roku 1968, pojmenované podle písničky Franka Zappy a ovlivněné hudbou Velvet Underground a Doors, se v 70. letech stala aktem politického odporu. Zatčení několika členů skupiny roku 1976 a následný proces s Plastiky byl jedním z hybatelů při vzniku Charty 77.
FILM
Program dokumentárních filmů (od 18 hodin) sledoval dvě tematické linie. První z nich je autentický pohled na události od počátku roku 1968 do počátku 1969 v Praze. Díla, do roku 1990 zakázaná, a režiséři, kteří sem jsou zařazeni, patří k představitelům „nové vlny“ československé kinematografie, jež se svými zašifrovanými, existencialistickými pracemi snažila přiblížit těm oblastem společenské reality, které byly dosud tabu. Druhá skupina byly filmy z let 1964 až 1972, které zobrazovaly všednodenní život a přinášejí portrét celé jedné generace, jež žila v tehdejší ČSSR a NDR. V kontrastu k těmto kritickým pohledům na všední den byly promítány slovenské filmové žurnály, opěvující v absurdním zkreslení pětiletky, žně, stranické sjezdy, návštěvy státníků, prvomájové průvody či hrdiny socialistické práce. (Autoři filmů: Karel Vachek, Evald Schorm, Dušan Hanák, Jürgen Böttcher, Miloš Forman)
Roku 1993, souběžně se začátkem prvního funkčního období Václava Havla jakožto prezidenta nové České republiky, zahájil dokumentarista Pavel Koutecký natáčení filmu Občan Havel (režie: Pavel Koutecký/Miroslav Janek, Česká republika 2008) a uvedl tak v život projekt, který měl jeho samého i Václava Havla zaměstnávat více než jedno desetiletí. Film je nejen mnohovrstevným portrétem charismatického literáta a bývalého disidenta, ve svém politickém úřadu nyní konfrontovaného s opozicí, ale také jedinečnou momentkou přelomových politických událostí, které Česká republika od 90. let zažívala zažívala. Po promítání, které začalo ve 21.30 hodin v plenárním sále, následovala diskuse s producentkou filmu, paní Jarmilou Polákovou.
Tiráž / Tisk