Iniciativa německé Spolkové
kulturní nadace
kulturní nadace
Nico. Ledová sfinga.
Produkce a režie: Oliver Sturm
Hudba: Gerd Bessler
Scéna: Till Exit
Video: Marcel Weber
Dramaturgie: Jan-Philip Possman
Technika a osvětlení: Holger Klede
Kostýmy: Annika Hofestädt
Zvuk: Wolfgang Mirche
Hrají: Gerd Bessler, Alexander Christou, Birgit Doll, Harry Hass, Irm Hermann, Annika Hofestädt, Stephen Jaco, Effi Rabsilber, Kenneth Spiteri a Soap&Skin (Anja Plaschg)
Fotografie z představení zde.
Představení „Nico. Ledová sfinga“ se zabývalo jednou z nejrozporuplnějších uměleckých ososbností 20. století: Nico, která se narodila 16. října 1938 pod občanským jménem Christa Päffgen a proslavila se nejen jako fotomodelka a múza Andyho Warhola, ale také jako zpěvačka Velvet Undeground a Gothic Queen. Její život v plynulém maskování a přelétavých identitách, kolísání mezi slávou a touhou po smrti bylo tématem divadelní hry spisovatele a herce Wernera Fritsche (vyšla 2004 v Suhrkampu), kterou režisér Oliver Sturm přenesl na prkna divadla Sophiensaele v Berlíně.
Večer byl koncipován jako směsice žánrů mezi divadlem, popovým koncertem a výtvarným uměním. Ve spolupráci s umělcem Tillem Exitem - s nímž Sturm spolupracoval úspěšně již při svém beckettovském večeru RESIDUA (2006) - vyvinul scénu, opírající se o estetiku hyperrealismu legendární Warholovy „Factory“. Podobně jako tehdy na proslulém místě newyorské umělecké scény se i zde měly slovo, hudba, móda, umění a ne-umění spojit do simulace života jako popu. Monolog Wernera Fritsche má ve svém halucinačním toku obrazů kvalistu tripu LSD a inscenace ho následuje svojí přísně asociativní kompozicí.
Jedinečnou charakteristikou večera bylo konfrontování vysoce protichůdných estetických postojů, které se projevilo v konstelaci zúčastněných umělců. Fritschův literární monolog pronášela herečka Birgit Doll, která od 90. let 20. stol. hrála ve vídeňském Burgtheateru a Volkstheateru velké ženské role, m. j. Ibsenovu Noru a Heddu Gablerovou, a pracovala se slavnými režiséry, např. s Ingmarem Bergmannem. Jejím protipólem, představující Nico v mladém věku, byla zpěvačka Soap&Skin (Anja Plaschg). Jako další hudebník vystoupil Alexander Christou. Herci Effi Rabsilber a Stephen Jacob hráli pár jako z warholovského filmu. Alegorii čisté krásy na scéně předtsavovala modelka. Básník a ex-junkie Harry Hass pronesl improvizovaný monolog o smrti. Hudbu nastudoval skladatel Gerd Bessler, který s Robertem Wilsonem a Tomem Waitsem spolupracoval na produkcích Alice a Black Rider, uvedených poprvé v 90. letech v Hamburku.
OLIVER STURM (Režie)
Režisér Oliver Sturm je promovaný literární vědec a devadesátých letech byl baletním dramaturgem v Deutsche Oper am Rhein a Deutsche Oper v Berlíně. Jako režisér na volné noze vytvářel rozhlasové hry pro ARD (mimo jiné "Jeff Koons" a "Durchgangsverkehr", Tranzitní doprava) a v Krakově, Berlíně, Tel Avivu a Heidelbergu inscenoval hry Samuela Becketta. S jeho rozhlasovou hrou „Immer dein, tuissimus“ (Navždy tvůj, tuissimus) se ARD v roce 2007 zúčastnila Prix Italia.
GERD BESSLER (Hudba)
Gerd Bessler je skladatel, sound-designer, ovládá hru na více nástrojů. Po studiu hudební vědy ve Frankfurtu n. M. s důrazem na elektronickou hudbu u profesora Ulricha Engelmanna přesídlil roku 1978 do Hamburku a začal působit na volné noze jako hudebník pracující pro film, divadlo a rozhlas. Od té doby se podílel na bezpočtu produkcí: na vídeňském Burgtheateru, na vídeňských Festwochen, v divadle Maxima Gorkého, Schaubühne, Deutsches Theater v Berlíně, na mnichovských Kammerspiele. Spolupracoval s významnými režiséry, např. Robertem wilsonem, Lucem Bondy, Karin Beier a Janem Schütte a podílel se na nahrávkách Otty Sandera, Toma Waitse a Philipa Glasse. Roku 2003 získal cenu ARD za rozhlasovou hru Akademie umění v Berlíně.
SOAP&SKIN / Anja Plaschg (zpěvačka a hudebnice)
Pod jménem Soap&Skin komponuje Anja Plaschg od roku 2005 vlastní skladby, které se pohybují se mezi klavírní virtuozitou a elektronickou sensibilitou. Nosným prvek těchto velmi intimních a teskných elegií je zpěvaččin éterický, křehce působící hlas. Roku 2006 se rozhodla přerušit studium na grafické škole ve Štýrském Hradci, přestěhovala se do Vídně a začala studovat umění. Své nahrávky posílala anonymně různým labelům. V 16 letech měla první koncert v jednom vídeňském klubu, po němž následovaly další a dnes patří k nejslibnějším rakouským talentům. Její debutové album vyšlo roku 2009.
BIRGIT DOLL
je rakouská herečka a režisérka. Po maturitě studovala germanistiku a divadelní vědu a absolvovala Herecký seminář Maxe Reinharda. Roku 1976 debutovala na Salzburger Landestheater. Dále působila na následujících scénách v německy mluvících zemích: Salzburger Festspiele, Theater in der Josefstadt, Volkstheater, Burgtheater (Vídeň), Schauspielhaus (Curych), Schillertheater (Berlín), Bayerisches staatsschauspiel, Ernst-Deutsch-Tehater. Spolupracovala s režiséry Ingmarem Bergmanem, Maximilianem Schellem, Hansem Gratzerem, Hansem Lietzau, Otto Schenkem und Achimem Benningem. Ztvárnila také řadu filmových a televizních rolí.
Projekt Olivera Sturma, produkce Sophiensaele v rámci projektu Zipp „68/89 — Divadlo.Doba.Dějiny.“ S podporou prostředků úřadujícího starosty Berlína a správy Senátu a Česko-německého fondu budoucnosti.
Materiály
Ikona naděje (pdf)
Esej Thomase Irmera z download-magazínu #03
Historická Nico přišla o život roku 1988 na ostrově Ibiza po pádu z kola způsobeném infarktem. Dokázala se sice zbavit závislosti na heroinu – osudnou jí však byla chybná diagnóza lékařů, kteří nedovedli správně zhodnotit její těžké zranění hlavy. Podle všeho byla po několik hodin v komatu, a právě v oněch několika hodinách mezi životem a smrtí probíhá tento monolog.
Více
Divadelní projekt: Nico - ledová sfinga (pdf)
Návrh projektu od Olivera Sturma
Naše kolektivní vzpomínka na šedesátá léta je nasycena fotografiemi, útržky z filmů, melodiemi a ikonografickými zobrazeními. Naše vnímání historie vzniká vždy v napětí mezi izolovanými událostmi a jejich ikonografickým zvěčněním a ideou historické kontinuity, pokroku a neustálé proměny struktur. Tím spíš v případě roku 1968 - historického momentu, který je už tak bohatý na inscenování, hry s historickými referencemi a na radost z lesklého povrchu.
Více
Plakát (pdf)
z představení v Sophiensaele v Berlíně
Tiráž / Tisk